
- Následující popisy pochází ze zápisků a pozorování hobita Toma Orgalona -


Hnědý had asi sáh dlouhý, alespoň podle Jarka. Jeho jed je velice nebezpečný. Kousl naši mulu při cestě do Rilondu na útesech u vesnice Útesy. Saša mulu léčila svou mocí, což zřejmě nestačilo. Uglaf ji léčil sušeným chlístníkem lékařským, což asi nebylo také úplně ono. Jsou to jen mé dohady. Mula však přežila, takže protijed určitě existuje. Vyléčil ji Uglaf, ale nevím, co použil jako protijed. Had velice dobře splývá s trávou a keři.

Veliký pták s kovově zbarveným zobanem a pařáty z jakéhosi zlatého kovu, který je velice pevný a ostrý. Vypadá jako slepý. Jeho skřek dokáže omráčit a srazit k zemi. Dýchá kyselinu, která poleptala jednoho z Maclaurů. Ertana. V Černé věži jsme našli dýky s čepelemi prý z podobného kovu jako jsou jeho drápy. Alespoň myslím. Určitě se jedná o nějakou myšlenkovou bytost. Což znamená, že by mohla být nějak vázána na Urtumbu.

Myslím, že za vznikem drakolidí, tedy lidí, kteří se mění v draky stojí Tvárnost, což je jev vyskytující se zde na Asterionu. Mezi obecným lidem se říká, že když budeš moc zlý, změníš se na skřeta. A to právě zřejmě pomocí Tvárnosti. Je v povědomí lidí, že drakolidé mohou být jak dobří, tak zlí. O dobrých skřetech jsem nic neslyšel. Kostru draka nám ukázal druid Arnarmo v podzemí staré arvedanské pevnosti Varebor. Protože nebylo možné, aby se do podzemní místnosti dostal celý velký drak, bylo nám jasné, že tam sešel ve své lidské podobě. Bohužel z kostry nebylo jasné, zda se jednalo o dobrého či zlého drakočlověka. Kostru zničili útočníci během útoku na Varebor, který inicioval Traven Jarleb. (ovocen 846)

Městečko obklopuje dřevěná palisáda a před ní vodní příkop plný dravých ryb. Alespoň se to o nich říká. Saša se jejich dravost pokoušela ověřit, ale neúspěšně. Klasické návnady, dokonce ani čerstvé krvavé maso nijak tyto ryby nezaujaly. Začínám se domnívat, že byly v tu dobu ryby nějak omámené, nebo je historka o jejich dravosti pouze smyšlená a má pomáhat k odstrašení případných útočníků.

Vyzáblé tělo nestvůry připomíná lidskou postavu šedavé barvy. Z loktů mu vyrůstají velmi nebezpečné kostnaté výběžky s ostrým hrotem. Útočí ze zálohy. Napadl Jarka v podzemí Černé tvrze v Tabitských vrších. Na dálku se dal docela dobře zneškodnit. Zasazuje silné a tvrdé rány.

Tvor podobný lasičce. Útočí se stromů. Má ostré drápy.

V staré věži SV od Horní. Ohniví tvorové připomínající hořící kočkovitou šelmu. Vyskočili z žhavých uhlíků pecí. Obklopuje je nenávistný sálavý žár. Na dálku zapalují oheň na místech, kde stojí vzdálení protivníci. Lze je zabít střelami i obyčejnými zbraněmi. Mrtvoly však dál sálají žárem. Když je poliješ, voda se odpaří. Srdce stále žhnout. Ani když mrtvolu setneš nebo probodneš srdce nepřestanou žhnout.

Podle popisu v Kwesaru jeden z vyšších nemrtvých, o kterých vím jen to, že jsou silným protivníkem a zjevují se samovolně při oživování klasických nemrtvých.

Narazili jsme na něj v podzemí staré trpasličí věže, když jsme zachraňovali Vanesu ženu Zindlera Maclaura před gobliny a šamanem Urtumbou. Je to šedohnědý kolos s dlouhýma ušima. Je to všežravec žijící v podzemí. Má mohutné tělo a čtyři krátké, ale silné končetiny. Na čenichu má dvě velké nozdry. Ve veliké tlamě má ploché zuby. Má zřejmě skvělý čich a hlavně sluch. Soudě dle nozder a uší.

Nemrtvý. S jedním silným jsme se potkali v Gebbethu - Adriana / Ezra. Byl vytvořen Karbatem v Síni duší. Už si toho moc nepamatuji, jen to, že ho poslouchali další nemrtví. Ezra vyvolávala oheň. Bohužel si již nepamatuji, co na ní platilo.

Útočí na vesnici Horní v Tabitských vrších. Ze SV. Tři údolí od Černé věže je stará tvrz. Goblini z ní lezou ven. Vyzáblé šedozelené postavy s bederními rouškami a náhrdelníky z ulit. Hrdelní skřeky. Jsou docela plaší, pokud nejsou v přesile. Často žijí v rodových skupinách čítajících kolem padesáti členů. Pokud se někde usadí, vytváří si ihned totem, kterému se klaní, a který je úzce spojen s jejich doupětem. Pokud je tento totem zničen, goblini odchází na jiné místo, někdy i prchají v hrůze. V Horní jsou velice agresivní a útočí na vesnici, což pro ně není typické. Obvykle používají v boji kyj, oštěp, štít.

Možná nějaké božstvo pouštních elfů nebo legendární postava. O této postavě se zmínila Sw´aya v diaspoře (846) zároveň s Proroctvím pouštních elfů.

Divoká dravá šelmička trochu větší než lasička. Saša si jednu koupila za 15 zl v Rilondu a pak ji pustila v čajovně pouštních elfů v diaspoře. Intawa se nedá ochočit, ale lze se s ní dorozumět pomocí jakéhosi kamene propojení.

Jelen žijící zřejmě v Torských pahorcích.

Jinak též nazývaní Hyassa. Mají zrohovatělou kůži, obličej až nepříjemně připomíná lidský, šedozelenavá kůže. Jejich víčka oči se zavírají vertikálně na rozdíl od lidských. Jsou velice silní, dost vydrží. Dají se zabít normálními zbraněmi. Používají k boji kostěnné oštěpy a kovové zbraně, které ukradli. Ve vodě bažin se pohybují velice rychle a bez problémů. Zřejmě díky plovacím blánám mezi prsty.

Nemrtví vyvolaní nekromancií. Tyto kostlivce vytvořil Uglaf ve vsi Útesy (žluten 846). Myslím, že i oni měli v hrudnících stříbrné jehlice s drahokamem. Bojují klasickými zbraněmi i luky. Dají se porazit normálními zbraněmi a střelami. Myslím, že z nich nešel takový strach jako ze zombií. Prvně jsme na ně narazili v Džungli padlých stromů při cestě do Gebbethu. Zřejmě byli vytvořeni Ezrou nebo Karbatem. (9. úmor 845)

Setkali jsme se s ní v přístavišti Moskytů a pak jsme s ní bojovali ve stokách Albirea. Má hromadu nebezpečných chapadel. Silná.

Světlezelený had žijící zřejmě v Tabitských vrších. Až 2 metry dlouhý, neskutečně jedovatý. Žije v korunách stromů.

Humanoidně vypadající tvor jakoby naplnění přelévající a měnící se kapalinou. Mění svůj povrch podle toho, čím jsme na něj zaútočili. Potkali jsme ho v podzemí Černé tvrze. Platí na něj střídání typu útoků. Druhý stejný útok mu totiž nic neudělá. Pokud na něj zaútočíš, vrátí ti stejným útokem, jaký jsi použil ty.

Stínový tvor. Obr. Objevuje se v Tabitském lese jednou za rok asi tak na měsíc. Jeho krev vypadá jako lesklý kámen s rudými žilkami. Nošení tohoto kamene prý nosí smůlu - není potvrzeno.

Podivné stvoření, které nás napadlo u Umrlčího dubu v Tabitských vřesovištích. Jakoby podmáčená země ožila a zaútočila pařáty a zuby. Zahnali jsme ho kuší a zbraněmi. (845)

Jeho mršinu ohlodávali Skarabeové v propadlé severní tajné části arvedanského podzemí. Zřejmě dokáže dělat tunely v písku i kameni. Živého jsme zatím naštěstí nepotkali. Pokud vylučuje látku, která naruší i kámen, nechtěl bych se s ním potkat.

Jeden sáh veliké krysy, které útočí zpravidla v několika najednou. V podzemí prastaré trpasličí věže napadli Alexandru a Jarka. Alexandru zabili.

Kolem jednoho sáhu velké krysy. Mají hebkou, načechranou srst, což je zřejmě způsobeno pouštním suchem a větrem. Jdou po jídle, které se jim předhodí jako návnada. Obvykle jich útočí několik naráz. Klidně až osm.

Poprvé se objevil tento zmutovaný netopýr v podzemí Černé tvrze. Velikost A. Schovává se ve tmě. Útočí ze vzduchu. může jich být i více najednou. Mám dojem, že jejich sliny ředí krev, která tak nemůže zaschnout a rány dlouho krvácí. Sídlí i v rozvalinách roztroušených podél cesty ze Staré Štoly do Kwesaru a dále do Krazu (zluten 846).

Vypadá jako normální pavouk, jen je víc než sáh veliký. Napadli nás v Sial Saen. (8. úmor 845)

Veliká sáhová vážka, která dokázala metat modré blesky. V klasickém boji ale nic moc nevydržela.

Vyhublá postava s hlavou ve tvaru zaječí, nemá viditelné oči, velice rychlá, trpaslík ji infraviděním nevidí, takže asi nemrtvá nebo zřejmě stínová bytost, velká chodidla, drápy na rukou, houpavý pohyb, holé tělo, vyzáblé nohy, králičí lebka s vyschlou kůží, tlama plná krásných zubů, hnusné pařáty, kožnatý králík bez očí. Nevadila mu svěcená voda ani střepy na podlaze. Dva jsme potkali v druhém patře tajného arvedanského podzemí u Prvních dun. Stříbrným šípem jsem jednoho skolil na tři rány, takže nevím, zda na ně fungují normální střely. Ale myslím, že Saša do nich bušila normálním mečem. Nebo jedním z těch zvláštních s modrým kamenem v hlavici???

Tvorové, kteří žijí ve své podzemní říši. Moskyti je chytají, používají jako hnací sílu k veslům a prodávají je. Orkové se dokážou rychle přizpůsobit pokud jde o stravu. Mohou jíst i lidské maso. Shrbené postavy. Rozdávají silné údery i jen pěstmi.

Brouk, který nás napadl v Tabitských vřesovištích. Útočil zubatým ostřím po obvodu svého krunýře. (845)

Vodní postava, která nás poprosila o vyčištění svatyně bohyně Dunril v Džungli padlých stromů (20. úmor 845). Zřejmě posel bohyně.

Sochy v podzemí arvedanských ruin v Prvních dunách nápadně připomínaly podle Teluriana tyto tvory. Čtyři ruce, křídla vážky. Stínová bytost. Bytost potřebná, sloužící bohům. Loví zbloudilé duše a vrací je k Lamiusovi. (846)

Tohoto brouka jsme potkali v tajné části arvedanského podzemí u Prvních dun. Vypadá jako skarabeus, tak jsem ho tak pojmenoval. V houfech hodoval na jakémsi mrtvém červu. Zřejmě jde po krvi nebo po tom, co se v podzemí pohne. Je neuvěřitelně rychlý. Bojí se ohně, který obchází. Šustění chitinového krunýře může jeho přítomnost napovědět. Vypadá to, že žere jak živé, tak mršiny.

Setkali jsme se s nimi ve stokách Albirea (845). Plivou sliz, který na oběti ztuhne. Takže se nemůže hýbat. Navíc dokáží útočit kusadly. Ve vodě se sliz rozpouští. Je těžké je udolat, protože mají velkou výdrž.

Narazili jsme na něj ve stokách pod Albireem. Spadl se stropu místnosti na zem, když jsme do místnosti hodili zapálenou pochodeň. Zřejmě spadne na oběť a leptá ji. Spálili jsme ho. (845)

Podle popisu v Kwesaru jeden z vyšších nemrtvých, o kterých vím jen to, že jsou silným protivníkem a zjevují se samovolně při oživování klasických nemrtvých.

Stínová bytost vznikající ze zkamenělé krve mnohohlavce. Objevují se každoročně v Tabitském lese poblíž Albirea. Zřejmě tam někdo ztratil špert k kouskem zkamenělé krve. Trigon vyčkává na stromě a padá na svou oběť. Útočí sbalený do klubíčka. Kutálí se velikou rychlostí a tisíce jeho ostnů dokáží oběti během chvilky rozdrásat břicho na cáry. Jeho ostny jsou cenné pro alchymisty. V Tabitském lese zabyl lesníka Edina. Vyplatí se zaútočit na něj najednou a hromadně mnoha střelami. Nesmí se dostat na dosah. (845)

Podle popisu v Kwesaru jeden z vyšších nemrtvých, o kterých vím jen to, že jsou silným protivníkem a zjevují se samovolně při oživování klasických nemrtvých.

Narazili jsme na ně na Vlčích pláních při cestě mezi Korem a Starou Štolou. Útočili divoce a něco daleko mohutnějšího je ovládalo odkudsi z dáli. Dali se zranit jako obyčejná zvířata a báli se ohně. Ne však natolik, aby se k němu nepřiblížili.

Tvor pocházející ze Stínového světa. Rodí se jako bílá larva v živočiších. Mágové Zelenku zneužívají jako zbraň. Larvě se dá totiž vtisknout obraz oběti. Potřebují k tomu nějaké speciální vybavení a obraz oné osoby. Zřejmě k tomu potřebují i krev z Mnohohlavce, nějaké svíce a nějaké pergameny. Když se pak vyklube Zelenka, je schopná přejít lehce do Stínového světa i zpět a to kdekoliv - tedy na místě, kde je její oběť. Tu omráčí jedem a pak do ní naklade vajíčka. Někdy zmizí do Stínového světa a někdy ne. Po určité době se larva prokouše ven a oběť hyne. (845)

Mrtvola, která "ožila" pomocí nekromancie. Jde z nich strach, který není jednoduché překonat. Nám se to povedlo. Napadly nás ve vsi Útesy (žluten 846). Oživil je Uglaf tak, že jim, zřejmě při nějakém rituálu, vbodl do hrudi stříbrnou jehlici, na jejímž konci byl drahokam. Jdou zabít normálními zbraněmi i střelami. Možná by stačilo vytrhnout jehlici, ale to samozřejmě v boji nelze.

Masožravý ještěr. Je prý velice mrštný, rychlý a vyskakuje náhle z písku. Vyprávěl nám o něm majitel lodí Muta v Brodu. (846)

Asi 3 sáhy dlouhý masažravý ještěr. Krátké nohy, plavací blány mezi drápy, zoban. Velice obratný. Číhá pod hladinou u břehu, odkud napadá svoji oběť. Tou jsem se málem stal během rybaření já. Kousek od pevnosti Hlad. Zřejmě se jedná o říční variantu pouštního zobochobota, o kterém nám vyprávěl loďař v Brodu. (846)

Stínová bytost. Obrovská ptačí hlava, hadí kůže, chapadla. Silná přítomnost hrůzy, strachu a zvrácenosti. Sídlil v podzemí Černé tvrze. Krom kouzel na něj zřejmě nic neplatilo. Jeho zásah obvykle vyvolal nevolnost a zvracení. A samozřejmě docela silné zranění. Kouzelnice po zásahu nezvracela. Zničili jsme ho pomocí rubínu 16. klidna 846.

Mohutná bytost ovládající vlky na Vlčích pláních. Zřejmě modré barvy. Mluvil o ni ochromený kupec Gregory, kterého jsme našli dvě hodiny cesty od brodu na západ. Bytost zřejmě způsobuje ochromení, protože jinak zraněn nebyl.